Rebecca Diatilová: Na obrazovce chci zestárnout, s rasismem zkušenost nemám

Jaké je vstávání do Snídaně s Novou? Je víc stresující natáčení s hvězdami, nebo živý přenos internetového zpravodajství? A jsou Češi rasisti? To jsou otázky, které si Michal Plšek připravil pro moderátorku Rebeccu Diatilovou.

Rebecca Diatilová se během studia žurnalistiky zkusila přihlásit do redakce televize Nova a vyšlo to. Znát ji můžete nejen ze zpravodajství, společně s Romanem Stašou moderovala Víkendovou Snídani, byla reportérkou bulvárního Života ve hvězdách, ale objevuje se pravidelně i ve vysílání zpravodajského TN Live, kde mimo jiné moderuje rozhovorovou sérii Talk!

Jaká byla vlastně vaše cesta na obrazovky?
Překvapivě jiná než u většiny mých kolegů. Slýchávám, že kolegyně a kolegové to mají tak, že povětšinou měli dětské sny, že by chtěli pracovat v televizi, že by chtěli být reportéry, moderátory. To mě nikdy nenapadlo. Na gymplu jsem si dala do hlav, že by chtěla být novinářkou – původně investigativní – takže jsem zkoušela práci v Lidových novinách a pak v různých dámských lifestylových magazínech. Čím dál tím víc lidí na žurnalistice mi říkalo, že bych měla zkusit televizi, což mě do té doby nikdy nenapadlo, a pak jsem si říkala „Proč ne?“ Nova tehdy vypsala pozici na redaktorku webu nova.cz. Byť chtěli dva roky zkušeností, šla jsem to i tak zkusit. Práce při škole, buď to vyjde, nebo ne. A ono to vyšlo, bylo pár kol přijímacího řízení. Stala se z toho pro mě absolutně nečekaně skvělá jízda a neskutečná vášeň, teď si nedokážu představit, že bych dělala cokoliv jiného. Až mě to překvapuje, že byť to nebyl sen, jak moc jsem se do toho dostala a jak moc si nedokážu v tuhle chvíli představit svůj život bez televize Nova.

Měla jste nějaký vzor, ať už novinářský nebo televizní?
Vlastně ani to ne. Jenom jsem věděla, že by chtěla psát a upozorňovat na témata, o kterých se příliš nemluví. To bylo to úplně prvotní, proč jsem se hlásila na žurnalistiku a proč mě lákala novinařina. A teď dělám něco absolutně jiného, byť vím, že to má nějaký přínos pro veřejnost, pro naše diváky, ať už je to v rámci zpravodajství, kde jim dáváme informace, co se děje ve světě, nebo to je třeba Talk!, který dává radost lidem, když můžou třeba trochu jinak poznat známé osobnosti. Je to taky novinařina. Trochu jiná, než jsem původně zamýšlela, ale i tak věřím, že to má nějaký přesah.

Když jste nastoupila na Novu bez těch potřebných zkušeností, ujal se vás nějaký starší kolega? Nebo vás hodili do vody „A plav“?
Hodili mě do vody, ale úplně! Byla jsem tam druhý den a už tehdy mi řekli „Z webu půjdeš na kameru a pojď si to rovnou zkusit.“ A já, že dobře, tak zítra, vyspím se na to, potřebuji si to srovnat v hlavě. Ale to ne, šla jsem hned, takže „do vody a plav“ to bylo, ale všichni byli nápomocní. Když bych měla jmenovat,  třeba ředitele zpravodajství Kamila Housku, ten byl vždycky nápomocný, dodneška mi dává zpětnou vazbu, dává nám s kolegy rady. Bylo to hození do vody, ale zároveň tam jsou lidi, kterých si pracovně vážím a od kterých si vždycky ráda vyslechnu feedback. Ať už to bylo druhý den, nebo teď po skoro šesti letech.

Dávali vám ti zkušenější kolegové a kolegyně takříkajíc sežrat vaši nezkušenost? 
Do očí ne. 

Jak vypadá takový běžný den Rebeccy Diatilové?
Záleží, jestli jsem v práci, nebo mám volno, protože teď nově pracuju v režimu sedm dní práce a potom sedm dní volno. Když moderuji zprávy v rámci Snídaně s Novou, vstávám ve 3:16 ráno, což není úplně příjemné, ale dá se na to zvyknout. A pak pokračuje můj den ve Snídani, v rámci zpravodajství TN live do odpoledních hodin. Pak jsem většinou tak unavená, že vyvenčím psy a padnu. Když mám volno, je to hodně pestré. Jak jsem říkala, mám dva psy, s těmi se snažím trávit hodně času, bydlím kousek od lesa, jezdím často vypnout do přírody, pustit si třeba nějaké písničky, projít se. Hodně trávím čas v přírodě, ať už sama, nebo s kamarády. Docela dost cvičím, praktikuji hot jógu, takže si většinou každý den zacvičím, dávám si něco dobrého, jsem u rodičů, s kamarádkami, s přítelem, je to různé.

Už jste zmínila, že vstáváte ve 3:16. Dáte se nazvat ranní ptáčetem?
S věkem ano. Teď to bude znít, jako bych byla trochu starší, než jsem. Nejsem takové radní ptáče, že bych si užívala to vstávání ve 3:16 do Snídaně s Novou, to je někdy bolest, zvlášť když ten spánek není úplně dobrý. Ale už jsem taková, že mi je líto o víkendu spát do 10 nebo 11. Stane se mi to občas, ale pak si říkám, co z toho dne člověk má, takže raději vstanu třeba kolem osmé, deváté a pak ten den mám delší. Takže možná už jsem ranní ptáče.

Je větší nápor na nervy natáčení mezi celebritami v roli redaktorky bulvárního Života ve hvězdách, nebo živé vysílání pro statisíce diváků?
Určitě to živé vysílání pro diváky zpravodajství. Asi záleží, jak to člověk vnímá, někdo svět českého showbyznysu vnímá jako nějakou Mekku, tak jsem to nikdy neměla, pro mě to byly rozhovory jako každé jiné. Učila jsem se na tom vlastně úplně od počátku nějaké základy rozhovorů, často jsme dělali vtipné reportáže, mělo to vždycky nějaký jako přesah s nějakou aktivitou, takže to bylo super, ale stresem bych to asi nenazývala. Tady vnímám, že mám nějakou zodpovědnost, musím znát fakta, musím znát souvislosti, musím se orientovat v současném dění a musím vědět, co zajímá naše diváky a jak jim to zprostředkovat co nejvíce srozumitelně. To je pro mě výzva.

V showbyznysovém světě se pohybujete i v rámci rozhovorů na TN live pod hlavičkou Talk! Musíte kvůli tomu sledovat bulvár?
Asi trošku ano, ale my většinou nemáme vyloženě bulvární hosty, spíš umělce, herce, zpěváky, účastníky reality show. Pro mě je větší výzvou v tomhle smyslu držet krok s těmi reality show, dívat se na Survivor, Love Island, Bachelora. Nebudu lhát, baví mě to, ale někdy musím nakoukat třeba více epizod předtím, než přijde nějaký účastník, protože lidé v diskuzích vám to dají sežrat, když poznají, že ten rozhovor vede někdo, kdo na ten seriál nebo reality show nekouká. V tomhle je to jako asi větší náročnost, než sledovat bulvární kauzy. Ale pracuji v médiích, takže i tak se ke mně ty kauzy, byť bulvár nečtu na denní bázi, nějakým způsobem vždycky dostanou.

Stalo se vám, že jste někdy dostala ke zpracování rozhovor s člověkem, jehož jméno jste do té doby neslyšela?
Stalo se mi to, nebudu lhát. Jsou to třeba nějací méně známí umělci, protože Talk! se vysílá na denní bázi. Dříve to bylo jednou týdně, čísla byla lepší a lepší, tak se vedení rozhodlo zařadit ho na denní bázi. Asi nemusím říkat, že ten česko-slovenský showbyznysový rybníček není zase tak velký, každý den mít hosta, který by byl známý po celém Česku, ani nejde. Vlastně by to možná ani nebylo fér, protože je podle mě fajn dávat prostor i lidem, kteří jsou dobří v tom, co dělají, byť nemusí být zas tak známí.

Dáváte přednost pečlivým rešerším a důkladné přípravě, nebo při rozhovorech improvizujete?
Oboje. Vždycky jsem připravena na 100 procent. Moje mentorka Kristina Kloubková, která u nás moderuje zprávy a dříve se věnovala i moderování publicistiky, mi vždycky říká „Rebecco, stoprocentní příprava je devadesátiprocentní úspěch“, tím se řídím od prvního dne dodneška. Naposledy jsem před sebou měla velkou výzvu, když jsem moderovala kontinuální skoro šestihodinové vysílání v rámci pohřbu papeže Františka. Tam jsem tu přípravu dělala tři dny velice podrobně. Ale živé přináší vždycky nějaké nečekané momenty, na které se prostě nepřipravíte. Pak je to o té zkušenosti a o tom zachovat chladnou hlavu, pak už se to nějakým způsobem zvládne.

Na Nově jste už šestým rokem, nelákalo vás to jinam? 
Vůbec! Jsem jeden z těch lidí, kteří – byť to možná může znít naivně – doufají, že na Nově zestárnou. A to doslova, opravdu. Jsem tam spokojená, televizi miluji, jsem moc ráda její součástí, doufám, že tam budu moct profesně růst i nadále a že se jednou ohlédnu a řeknu si „Tak tady jsem začínala a tady jsem i dneska, když je mi 45, 50 let!“ 

Co je pro moderátorku na Nově nejvyšší meta? Televizní noviny?
Asi záleží, koho se zeptáte. Pro mě ano.

A kdyby teď přišla nabídka na Televizní noviny, kývla byste, nebo se cítíte ještě nedostatečně zkušená, abyste třeba nepředběhla přirozený vývoj?
To je zajímavá a vlastně těžká otázka. Je to nabídka, která se podle mě neodmítá. Určitě bych se cítila lépe, kdybych na to měla nějakou dostatečnou přípravu, možnost se ještě zlepšit, protože jsem si vědoma toho, že je pořád co zlepšovat. Asi bych si nechala poradit i od našeho vedení. Jestli by považovali mě za schopnou to zkusit, tak bych do toho určitě šla. Ale věřím, že to je nějaký přirozený vývoj a že pokud tam ta moje cesta má směřovat, tak někdy bude.

Chtěla byste vyzkoušet i jiné pozice v rámci Novy nebo CME, třeba i mimo obrazovky?
Nad tím jsem přemýšlela. Někdy ano, ale pořád by to byla otázka nějakého pozdějšího věku. Pokud to půjde, mě stále baví být na obraze ten, kdo zprostředkovává divákům informace, kdo pro ně zpovídá zajímavé hosty. Takže pokud to půjde, určitě bych nechtěla měnit, chtěla bych být moderátorka a vést rozhovory. Ale kdoví, co bude v budoucnu.

Váš tatínek pochází z Angoly, což se samozřejmě propsalo do vašeho vzhledu. Čelila jste v Česku rasismu, ať už jako dítě, nebo teď v dospělosti? 
Nečelila. A je to i pro mě do dnešních dnů překvapující. Na základní škole, na gymplu, na vysoké škole jsem se s rasismem vůbec nesetkala. Ať už na školní půdě, nebo někde venku. A vlastně do dnešních dnů ani nepřišel, i když se objevuji šestým rokem na televizních obrazovkách. Tu a tam se mi stane, že mi přijde nějaká zpráva nebo vidím nějaký komentář pod příspěvkem, kde jsem třeba označená, který je rasistický, ale pořád se bavíme o jednotkách případů, takže je to extrémně minimální záležitost: Na druhou stranu jsme se o tom bavili s kolegy, kteří třeba mají jiný původ nebo částečně jinou národnost, a když jim říkám svoji zkušenost, tak se mnohdy diví. Vím, že to může být jinak a jsem samozřejmě ráda, že já ani moje rodina takovou zkušenost zatím nemáme. 

Jak s tímhle tím zahýbaly sociální sítě? Dostáváte tam nějaké hejty? Nebo je to taky pohoda?
Je to pohoda. Vím, že to možná je trochu nudné, chápu vás, protože sama jsem člověk, který zpovídá a ví, že v těch rozhovorech potřebuje získat něco zajímavého, ale v tomhle smyslu je to fakt pohoda, protože lidé mi píší vesměs jenom pozitivní věci. Je pravda, že nechodím záměrně do nějakých diskuzí. Pokud si vyloženě nejdu pro feedback na nějaký konkrétní rozhovor, neotevírám to. 

Dostává Rebecca na sítích nabídky k sňatku? Jak musí jako televizní moderátorka dbát o svůj vzhled? Kolik kostýmů má k dispozici? A sleduje, jak její práci dělají u konkurence? 
To se dozvíte, když si poslechnete celý rozhovor v úvodu článku!  

Archiv rozhovorů Expres Star najdete v sekci Podcasty, v aplikaci Expres FM, na webu Podcasty.cz a v aplikacích Spotify a Apple Podcasts.